Nebránit se životu znamená žít ve stavu pohody a lehkosti. Což by chtěl určitě každý z vás, jak to však udělat? Když život je přeci tak těžký. Tuto odpověď slýchávám velmi často, dříve jsem si to myslela také, že je život těžký. Myslela jsem si to, protože jsem tomu nerozuměla, nechápala jsem o čem ten život, je. Také by se dalo říci, že jsem si nevěřila, nevěřila jsem si, protože jsem měla strach. Strach, ale z čeho, to jsem nevěděla. Většinou je to strach s žití, strach že nebudou peníze, jídlo atd. Je to logické? Je i není.
Je to vše o pochopení a poznání vlastních hodnot, ale k tomu si musí člověk dojít sám. Je to tápání ve tmě a proto i já jsem tápala, když jsem hledala tak jako vy, většinou jsem narazila a nikdo nic mě neřekl, dokonce to vypadalo, že se mnou nechtějí mít nic společného. Seznámila jsem se jednou, to už bylo dříve s kartářkou a ona chtěla, abych jedné její klientce vyložila karty. Byla to významná klientka, kdybych ji potkala na ulici tak si řeknu, že ta o mě ani nezavadí, že jsem obyčejná oproti ní. Tak jsem jí dělala výklad, a ona se zachovala jako hysterická slepice, že jsem nechápala,“ to že by umřel člověk“ by jí nevadilo ale, že jí je chlap nevěrný, to jo. No moje nervy! To jsem si vyslechla cosi. Ta kartářka mě osočila, že proč jí to říkám, já jí odpověděla, že se na to ptala, tak jsem jí odpověděla. Kdyby se neptala tak jí to neřeknu. Jinak mě ještě nadala, že jsem jí měla lhát. A to já nedělám. Ta kartářka se jí bála, ona si ji kupovala a tak jí lhala, aby se měla dobře.
Ještě mě řekla, že ji z toho bude muset dva dny dostávat a měla strach, že ta klientka na ni zanevře. Tak jsem poznala, že kartářky lžou nebo mluví, jak uznají za vhodné, netvrdím, že všechny. Ty, s kterýma jsem se potkala však jo. Jela jsem od ní s hrozným pocitem a říkala jsem Ježíši, proč jsem toto měla poznat? A on mi říkal: „ abych to věděla, že ač jsou lidé bohatí, nemusí být dobří“. Je pravda, že ta klientka byla hrozně lakomá a machrovala, že ona má všechno a jiní nic. Jinak je sranda ta, že jsem měla pravdu a ona to věděla, neboť to bylo i v novinách že má milenku, to jsem se dozvěděla až potom. Prostě žije ve lži a pravdu slyšet nechce. To je tak, „ když lež je na denním pořádku už třeba od dětství a pak tomu člověku řeknete pravdu, tak vás obviní, že lžete vy, protože neví, co pravda je“. Zajímavý poznatek. Proto i většina lidí si vybírá kartářky dřív či víc než mě, ona jim řekne, co chtějí slyšet a jsou spokojeni. Každý má svou metodu a je to jejich rozhodnutí.
Já však to mám těžší, musím dodržovat duchovní zákony, když ne tak se mě to vrátí hned, abych si to uvědomila. Je to sice složitější v tomto reálném světě se špatnými pozemskými zákony, ale v této pozemské dimenzi však nic netrvá věčně. To, co bylo dobré včera nebo minulý rok, se náhle nebo postupně změnilo a už to dobré není. To, co vám včera působilo radost, vás dnes činí nešťastnými. Prosperita dneška se stane prázdného konzumu zítřka. Šťastná svatba a krásná svatební cesta skončí rozvodem nebo nešťastným soužitím. Nebo něco přestane existovat a nám to najednou chybí. Naše mysl se nedokáže vzdát něčeho, s čím se ztotožňovala. Proto se tak vášnivě brání změně. Je to skoro tak, jako by vám někdo trhal z těla údy. Z toho vyplývá, že naše štěstí a neštěstí je vlastně jedno a totéž. Jsou od sebe odděleny pouze iluzí času. Proto nebránit se životu znamená žít ve stavu pohody a lehkosti.
Tento stav nezávisí na tom, zda jsou vnější okolnosti příznivé nebo nepříznivé, dobré nebo špatné. Může vám to připadat divné nebo nesmyslné, ale jakmile přestanete být závislí na vnějších formách, podmínky vašeho života se podstatně zlepší. Situace a lidé, o kterých jste si mysleli, že je potřebujete pro své štěstí, k vám přicházejí bez nejmenšího úsilí. Všechno samozřejmě opět odejde, cykly přicházejí a odcházejí, ale teď, když jste se zbavili závislosti na vnějších formách, už nemáte strach, že něco ztratíte. Život plyne v pohodě. Proto i já a andělé vám přejeme, aby váš život byl lehčí a v pohodě, nic neberte tragicky, vše se dá řešit a máte nás.... nemyslíte.